MAFIE
SLAVNÍ MAFIÁNI HISTORIE
Každá historická doba, každá situace a lidská činnost má své hrdiny. Hrdinové jsou často opředeni mýty tak neuvěřitelnými, že si je stěží dokážeme představit i v pohádkových příbězích. Lidé potřebujou bohy, potřebujou své mýty a sny. Také mafie má své, i když dosti podivné "hrdiny". Na rozdíl od těch hrdinů pohádkových však jejich příběhy nekončívají happyendem. Mafie má své hrdiny v řadách kmotrů, capiregimu nebo podřadných pěšáků. Tady je však další rozdíl od hrdinů ze zmiňovaných pohádkových příběhů. Zatímco tam je hrdinství jakousi oslavou rytířství a dobrých skutku, v mafii jde o něco zcela jiného, zcela opačného. Rytířství a dobré skutky jsou zde nahrazeny palbou ze samopalů, kdy kulky mimo daného cíle zasáhnou i ostatní, nešťastné kolemjdoucí, kteří byli zrovna ve špatnou dobu na špatném místě. Ochota pomáhat druhým je zde vystřídána jakousi vychytralostí a hrou na vlastní trikot. Předstíraná úcta k nadřízeným je jen utajenou snahou postoupit na pomyslné hierarchii a dostat se tak na jeho místo. Místo pro mafiána tak vysněné. V příbězích hrdina vždy bojuje proti svým nepřátelům. V mafii tomu není jinak s tím rozdílem, že ty nejvíce bolestné rány přicházejí z rukou nejlepších přátel.
Podívejme se nyní na nejznámější mafiány v dějinách. Podívejme se na jejich životy a smrt. Podívejme se na "nejsmutnější" hrdiny v dějinách lidstva, na to jak se stali bohy, opředenými mýty a jak si splnili své sny. Mnoho z nich pak doplatilo na to, že sny se často jako kouzlem proměnily v noční můru…
AL CAPONE
"Al Capone", vlastním jménem Alphonso Caponi, se narodil 17.1. 1899 v Brooklynu, kam v roce 1893 přišli jeho rodiče z Neapole. Byl čtvrtým z devíti dětí. Ve škole dokončil šest tříd a stal se členem gangu James Street Boys, vedeného Johnnym Torriem.
Když se v baru porval s gangsterem Francem Galluciem, utžil dvě rovnoběžné rány na levé tváři. Zbyly po nich tři palce dlouhé jizvy, z nichž později vznikla přezdívka Scareface.
V roce 1909 odešel Torrio do Chicaga. O deset let později, když už byl šéfem největšího tamního gangu a vedl rozsáhlé pašerácké podniky, poslal pro Capona. Ten se stal jeho tělesným strážcem a pobočníkem, podkopal jeho moc, a když Torrio v roce 1925 po atentátu na svou osobu uprchl do Itálie s třiceti milióny dolarů v kapse, nastoupil na jeho místo.
V letech 1927-30 ovládal Caponuv gang město zcela neomezeně. Vznikaly skupiny civilní stráže (např. The Secret Six, jejíž šéf jako první označil Capona termínem Veřejný nepřítel č. 1), po krku mu šly i ostatní zločinecké bandy, které vymetl z města (např. North Side Mob nebo gang Des Plaines Rogera Touhy). Nikomu se však nepodařilo vyhodit ho ze sedla.
Caponova kariéra náhle skončila až během jedné razie FBI. V roce 1929 byl odsouzen ve dvou menších případech. V prvním za napomáhaní vraždě, ve druhém za nedovolené držení zbraně. Tyto causy byly jen dalším důkazem, že usvědčit gangstera jeho kalibru bude obtížné. Během krátkých trestů, byl vyšetřován Federálním daňovým úřadem. Výsledkem bylo, že v říjnu 1931 byl odsouzen k jedenácti letům vězení za daňové úniky. Trest si odpykával v Atlantě a Alcatrazu. V roce 1939 byl propuštěn a převezen do nemocnice v Baltimore s progresivní paralýzou. Dožil ve svém sídle v Miami Beach na Floridě. Zemřel 25.1.1947.
DUTCH SCHULTZ
"Dutch Schultz" byl společníkem jednoho z nejslavnějších gangsterů - Luckyho Luciana. Byl to kvalifikovaný zločinec. Vyučil se sice sazečem, od klukovských let však byl členem gangu, podílel se na loupežných přepadeních, vloupáních a měl na svědomí vraždy. Nechtěl se podrobit novým pravidlům, které tehdy zavedl Lucky Luciano…
Dutch Schultz se narodil v Bronxu. Odmalička šel svou vlastní cestou. V době, kdy už se sindikát měnil ve víceméně obchodní společnost pro nezákonné obchody, na vlastní pěst se věnoval vydíráni. Zašel do restaurace, dal si zavolat majitele a klidně, leč důrazně mu sdělil, kolik a do kdy má zaplatit, když nechce, aby jeho výnosný podnik vyletěl do vzduchu, aby neznámí mladící polili jeho zboží smrdutou chemikálií anebo aby on sám nedobrovolně nemusel opustit zemský ráj. Všichni majitelé restaurací v jeho rozsáhlém revíru New Yorku, New Jersey a některých dalších sousedních států mu nakonec platili povinný desátek za "ochranu".
Původně se jmenoval Arthur Flegenheimer a patřil k nejchytřejším židovským gangsterům. Poprvé se dostal do vězení v sedmnácti, pak už si dával pozor. S nikým se nekamarádil, pracoval na vlastní účet, snad proto šly jeho výdělky do miliónu ročně.
Sázení zvané "policy" se podobá ostatním číselným hrám, při nichž se z osudí vytáhnou tři ze stovky vložených čísel. Kdo vytipoval všechny tři a vsadil, vyhrává šest set procent vkladu. Původně ji začali hrát černošští obyvatelé ostrovů v karibské oblasti, někdy začátkem století se rozšířila po Spojených státech. V Americe jsou hazardní hry zakázány. Přestože "policy" patří mezi ně, je stále trpěna a vrůzných podobách přežila dodnes. Je to hra pro každého, nejmenší vsazená sázka je pět centů. Nejrozšířenější je mezi nejchudším obyvatelstvem newyorských černošských čtvrtí. Za pět centů si nezaměstnaný koupí na pár hodin naději, že ještě téhož večera bude boháčem. "Policy" je obrovský business. Dutch Schultz se stal majitelem tohoto zlatého dolu s odhadovaným obratem kolem tří set miliónů dolarů ročně.
Pro urážku "Rady", jednání na vlastní pěst a nespolehlivost byl 23.října 1935 zabit nájemným vrahem Charliem Workmanem, přezdívaným "The Bug".
LUCKY LUCIANO
Byl to mafián. Jeden z nejslavnějších v historii ctihodné společnosti. Cesta k tomu, aby se stal tím "nejváženějším" nebyla vůbec jednoduchá. Na začátku své kariéry dostal pořádnou nakládačku od chlapů bosse Salvatora Maranzana. Odvezli ho do nemocnice. Ještě nebylo pozdě. Lékaři mu zachránili život. Měl štěstí, že výprask přežil. Začali mu říkat "Lucky" - šťastný. Jmenoval se Salvatore Lucania, ale do dějin zločinu se zapsal jako "Lucky Luciano".
Kralování a zákony stanovené bossem všech bossů Salavatorem Maranzanem neměly trvat dlouho. V dějinách Cosa nostry si boss nejednou hřál na prsou hada. Oním hadem byl v tomto případě korunní princ Lucky Luciano, který se sám chtěl stát nejvyšším bossem a navíc se chtěl pomstít za výprask, který ho znetvořil.
Maranzano tuto situaci vytušil a rozhodl se, že nepohodlného gaunera nechá nadobro odstranit. O svém úmyslu však mnoho vykládal, a tak se zpráva donesla až k Lucianovi, který se rozhodl Maranzana předejít. Poslal do jeho kanceláře zabijáky převlečené za pracovníky berního úřadu a ti svůj úkol splnili na jedničku. Luciano se poté stal novým bossem všech bossů, ale v organizaci Cosa nostry učinil určité změny.
V roce 1937 však byl zatčen a odsouzen na několik desítek let. Pak však měl přijít jeho velký návrat během druhé světové války.
Vojenské velení došlo ve svých strategických plánech k závěru, že při budoucích operacích v Evropě potřebuje podrobné taktické informace a hlavně vhodně připravený terén pro vylodění na Sicílii. Tak začala nová éra kmotra Luckyho Luciana, který nyní seděl ve vězení.
Ve štábu tajné služby válečného námořnictva mu umožnili, aby se jeho touha po činech naplnila. Po silvestru ho vězeňská správa na žádost tajné služby přemístila z Dannemoru do trestnice pro nemocné vězně v Comstocku.
Lucky Luciano se souvislostí pouze domýšlel. V jeho cele se objevil rozhlasový přijímač a telefon. Opět mohl dirigovat říši mafie.
Nemalé problémy měla americká protišpionáž se spojením, které mezi válčícimi státy prakticky neexistovalo. Byl zde ale Luciano a jeho pověřenec Vincent Mangano. Nitky neviditelné činnosti končily v jeho restauraci poblíž Manhattanu. Zprávy o možnostech nejsnadnějšího obsazení Sicílie posílal do starého výčepu i Mussoliniho přítel, kmotr Vito Genovese.
Po úspěšné spolupráci a válečných operací válka skončila. Luciano, ještě seděl. Seděl, ale stále si připomínal španělské přísloví: "Kdo neupadne, nevstane". A aby vstal rychle a na obě nohy, o to se pokoušel jeho advokát Wolf. Žádost o propuštění obsahovala i konstatování - a nikoli zcela nepravdivé - že se Luciano zasloužil o vylodění "účinnou spolupráci se sekcí F" námořní zpravodajské služby. Úřady vyhověly žádosti až 2. února 1946. ten den změnil guvernér státu New York odsouzencův trest třiceti až padesáti let vězení na devět let a šest měsíců, které uplynuly od nástupu trestu. Současně guvernér nařídil mafiánovo vyhoštění. Luciano se se svými náměstky pro USA, Siegelem, Costellem a Lanskym, rozloučil koncem února v baru lodi směřující do Itálie, pročítal Malého pastýře, pil whisky a večery trávil s novou milenkou Igou Lissoniovou. Komplikace nastaly až v janovském přístavu. Místní úřady nevěděly, jak s Lucianem a jeho zločineckým dvorem naložit. V Římě rozhodli, aby se vrátil do rodiště, čtrnáctitisícové Lercary Friddi, jižně od Palerma. Uplynulo jen několik měsíců a Luciano se objevil v Neapoli. Zvlášť ho táhl mohutný přístav, jenž skýtal naděje na nový obchod s narkotiky.
Luciano začal tam, kde Genovese přestal. Za hlavní stan si vybral hotel Turistico. Ze všeho nejdříve zrušil malé nevěstince s tmavými chodbami, v nichž se kdysi stavěli zájemci do fronty. Vyhodil také italské uvaděče z dob osvobození, kteří se naučili anglicky je "Dobře jste se bavil, pane?" a výběrčí deseti dolarů nahradil pány ve fracích. Zisky, které Lucianovi plynuly z jeho podniků, stačily k založení světového velkoobchodu s drogami.
Kmotr vypovězený do Itálie americkými úřady sice neměl podle rozhodnutí policie z obou břehů oceánu opustit Lercaru Friddi, ale už v únoru 1947 oznámil kubánský list Tiempo de Cuba, že Charles Luciano je v Havaně. Ministerstvo zahraničních věcí USA reagovala prudce. Luciano musel opustit ostrov na první volné lodi. Rozkaz, který zde vydal, byl asi poslední. Nepochybné je pouze to, že 26. ledna 1962 pil whisky na neapolském letišti s kmotrem Adonisem. Od Luciana to byla neopatrnost, která způsobila, že se napil naposledy.Před budovou letištní haly ho skolil infarkt.
Pohřební vůz táhlo na hřbitov neapolském předměstí Poggioreale osm běloušů . po pěti měsících Cosa nostra nařídila, aby zvláštní letadlo přepravilo Lucianovy ostatky do New Yorku. Prozíravý šéf šéfů si dal postavit mauzoleum v řeckém stylu poblíž vchodu na hřbitov svatého Jana v Queensu.
Lucky Luciano patřil mezi nejváženější kmotry, a ve světě Cosa nostry je znám jako nejváženější boss všech bossů…
BUGSY SIEGEL
Byl to muž nanejvýš rozporuplného charakteru. Dokázal být stejně krutý jako jemný, jeho mimořádné sebevědomí bylo v přímém rozporu s jeho touhou po respektu. Psychopatické rysy osobnosti skrýval za neodolatelný šarm.
Rád se nechával vídat ve společnosti slavných lidí, jedna italská hraběnka ho dokonce vzala s sebou na cestu po Itálii, kde se setkal s Mussolinim, Göringem a Goebllelsem. Vyhraněný antisemitismus fašistů ho však popudil natolik, že se rozhodl Mussoliniho zabít. Byl to gangster, ale jeho tajným snem bylo stát se hercem. Z počátku pracoval jako zabiják pro bosse bossů Lucky Luciana v New Yorku a stal se jedním z jeho nejvěrnějších mužů. Byl to dokonce on, komu dal Luciano poslední rozkaz na Kubě předtím, než byl navěky vyhoštěn do Itálie.
Svůdný a elegantní "Bugsy Siegel", postrach nepřátel a ženských srdcí, starostlivý manžel a otec dvou dcer přichází do Hollywoodu třicátých let s jediným cílem. Jeho partnerům Meyerovi Lanskymu a Charlie "Lucky" Lucianovi je absolutní kontrola nad newyorskými ilegálními hernami málo a chtějí rozšířit své působení i na západní pobřeží. Bugsy přijíždí do Hollywoodu a zcela propadá jeho kouzlu. Nachází v něm všechno, co ho na životě fascinuje - lesk, bohatství, nebezpečí a dlouhonohou krásku Virginii Hillovou. Jejich vztah je bouřlivý a intenzivní, zničí Siegelovo manželství, vyvine se v obchodní partnerství a přetrvá až do Bugsyho smrti.
Bugsy udělal chybu. Zpronevěřil Cosa nostře šest milionů a hodlal je naoko investovat do vybudování hotelových komplexů v Las Vegas. Konečně na Silvestra v roce 1946 zahájil hotelový komplex Flamingo provoz. Do Las Vegas přijeli kmotři z New Yorku a po slavnostním zahájení si nějak všimli, oněch zpronevěřených milionů. "Za půl roku vše vrátím a začnu vydělávat", sliboval. Siegel možná svému závazku věřil, kmotři však nikoli. Přesvědčil se o tom příští rok 20. června, když navštívil Virginii.
Mafiánská růže žila ve vile, kterou kdysi vlastnil populární herec Rudolph Valentino. Siegel si otevřel zlatým klíčem ozdobeným diamanty a čekal, až se majitelka vrátí. Ani se pořádně ve fotelu neuvelebil, když se před oknem objevili dva muži. V Bugsyho hlavě uvízly tři projektily. Čtvrtý připravil o nohu alabastrovou bohyni Léto, jeho dárek pro Virginii.
Siegel nebyl ovšem jen něžný milenec, okouzlující společník a brutální vrah, je to i snílek, klukovsky nadšený a dychtivý, na rozdíl od svého obchodního partnera Meyera zcela postrádající vztah k penězům. Neumí příliš počítat, zato ale dokáže snít a své fantazie úporně realizovat. Siegelovy ambice daleko přesahují možnosti chápání jeho partnerů, ale zápal, s nímž hovoří o místě, které naplní všechny lidské touhy, je tak silný, že i opatrné obchodníky dokáže přimět ke spoluúčasti. Čas potvrdil správnost Bugsyho snu a ačkoliv se toho už nedožil, do historie vstoupil jako "gangster, který vymyslel a založil Las Vegas uprostřed pouště v Nevadě."